Někteří lidé se mohou domnívat, že soudní jednání a mediace symbolizuje prakticky to samé. Opak je však pravdou. Tato dvě setkání se totiž liší. V čem přesně?
Soud činí na rozdíl od mediátora rozhodnutí
Lidé účastnící se soudního jednání z něj vždy odejdou s nějakým výsledkem. Úkolem soudce je totiž vynést rozsudek, a pokud se k němu žádná ze zúčastněných stran neodvolá, stane se vykonatelným a daná věc se považuje za vyřešenou.
Mediátor však výsledek v podobě vyřešení garantovat nedokáže. Aby mohl být nějaký spor vyřešen, je potřeba, aby byli zúčastněné strany ochotné jej vyřešit. Zároveň je potřeba vzít v úvahu faktické možnosti stran konfliktu a řadu dalších věcí.
Klíčovým faktorem je také čas, který uplynul od vzniku sporné události. Někteří lidé mají problém řešit spory s časovým odstupem, někteří naopak mají potíže jej řešit bezprostředně, když je ovládají emoce.
Mediátor se snaží hledat různá řešení
Zatímco soud je při rozhodování vázán tím, co strany sporu navrhnou v žalobě, mediátor může s klienty hledat i takové řešení, které je dosud nenapadlo. Soud vždy rozhoduje pouze o věci, ve které je podaná žaloba. Nemůže jít do hloubky a pátrat po tom, co přesně na celé situaci strany nejvíce trápí. Jak vnímají okolnosti, které konflikt doprovázely a podobně. Facilitativní mediátor to naopak má jako svoji práci.
Průběh obou jednání je rozdílný
Zatímco soudní jednání je stoprocentně formální, mediační jednání může být neformální. Soudní proces vede soudce, který nařizuje termín a čas samotného jednání. V soudní síni má vše svá pravidla, platí zde striktní zasedací pořádek a mnoho dalšího.
Oproti tomu mediace je neformální proces, při kterém mohou klienti mluvit o všem, co sami považují za důležité.
Zatímco soudce se rozhoduje na základě důkazů, mediátor žádné důkazy nepotřebuje. Stejně tak nevyslýchá žádné svědky a obejde se bez hodnocení. Klienty poslouchá a dává jim prostor, aby vyjádřili vše důležité.
Více informací ze světa mediace najdete na www.institutpromediaci.cz.