Ovoce zařazujeme do svého jídelníčku, protože nám chutná a také proto, že obsahuje mnoho vitamínů a minerálů, bez kterých se naše tělo neobejde. Kdy je jich v ovoci nejvíce a jak je zachovat?
Čerstvé nemusí být zralé
Bez vitamínů bychom měli mnoho zdravotních problémů, potřebujeme je totiž téměř ke všem procesům, které v těle probíhají. Každý z nich má určité funkce, navzájem se doplňují a nedostatek jednoho ovlivní i všechny ostatní. Mezi ty nejzákladnější patří vitamín C, který se stará o imunitu, pomáhá při tvorbě kolagenu a podporuje regeneraci. Znají ho už i malé děti a také ví, že si ho neumíme vyrobit a musíme ho doplňovat z potravin. Nejvíce ho obsahuje ovoce a zelenina, tedy alespoň si to myslíme. Asi všechny maminky a babičky říkaly tu samou větu: vezmi si kousek ovoce, potřebuješ vitamíny. Jen kousek ovoce nám ale dostatek vitamínů nezajistí, zvlášť, pokud bylo špatně skladované nebo sklizeno nedozrálé. Pokud neznáme původ, je mnohdy lepší zvolit ovoce mražené, než na oko čerstvé.
Vitamíny se ztrácí
Obsah vitamínů, nejen céčka, ale i mnoha dalších, se v ovoci mění. Jakékoli skladování vždy znamená úbytek vitamínů, kromě mražených potravin, u kterých mráz všechny procesy zastaví. Nejvíce vitamínů má opravdu zralé ovoce, po jeho sklizení už ale opět začne hladina vitamínů přirozeně klesat, a stejně tak je jeho obsah nízký před dozráním. To je ale problém u mnoha druhů, především těch dovážených, protože v supermarketech většinou najdeme jen ovoce, které bylo sklizené nezralé a k dozrání došlo až během cesty, pod umělým světlem. V takových plodech bychom ale vitamíny hledali téměř marně. Na stejném principu fungují i dopravci, kteří ovoce na pulty obchodů vozí. Ovoce tak vypadá čerstvé, ale často nevoní a chuť také není nijak výrazná, protože nemělo prostor přirozeně dozrát.
Je lepší zvolit ovoce, které bylo sklizeno ve zralém stavu a hned pak zamrazeno, aby se zachovala chuť i co nejvíce vitamínů.
To samé platí i pro mraženou zeleninu, u které často také kvůli přepravě dochází k brzké sklizni ještě před dozráním.
Ani doma si ze záhonu neutrhneme nezralé jahody, abychom je nechali ve spíži dozrát, ale necháme je na něm co nejdéle, aby je vybarvilo sluníčko a dodalo jim sladkou chuť. Jenže když takové jahody budeme chtít dovézt babičce na druhý konec republiky, hrozí, že se cestou potlučou a začnou kazit. Raději je proto zamrazíme než utrhneme zelené, pak máme zaručenou chuť i vůni.
